Tož jsme se zase po roce vydali do přilehlého kopce do
vyhlášené restauračky na Pavlišově. Pěší výprava byla tentokrát nad očekávání
početná a zahrnovala i Slávistu Pepíka a několik čtyřnohých přátel. Po příchodu
jsme se usadili a světe div se, začali jsme konzumovat Primátor 11. Obsluha se zprvu
pozvolna rozjížděla, ale po chvili již byla vzorná, rychlá a někdy i rázná. Došlo
na vydatné večeře za vpravdě symbolické ceny. Jako vždy se probralo veskrze vše
aktuální i neaktuální, dorazili vzácní hosté Honzík a Kubišta. Na dorážku
k pivu jsme si objednali vepřové jednohubky a když už byli i
v kuchyni unavení, tak došlo na topinky. Aby toho nebylo dost, tak došlo
zase na topinky. Toto roztahování žaludku způsobilo, že se mírně zvolnilo tempo
konzumu piva a bylo dosaženo pouze loňských výsledků. Tedy počet piv i průměr
na chřtán byli téměř totožné. Překvapením bylo to, že jako první usnul ten, kdo
měl explodovat a ten co měl spát zase explodoval. Nakonec se ale vyspali oba a
s Jendou jsme vše zakončili „chodníčkovými“ Becherovkami na žaludek, aby
nám ráno nebylo blbě. Dík patří opět všem obětavcům, kteří nás odtahali na
svých autech domů. A jelikož mi chybí invence, tak to je vše, co k této
akci mohu poznamenat. Příště to už zřejmě odbudu jednou větou.
Petr
Šolín, kandidát pouze několika vět
Žádné komentáře:
Okomentovat